Netrvalo to ani 3 měsíce a 13 extraligových závodů zmizelo v nedohlednu. Nyní už chybí jen naprostý závěr seriálu, který se stejně jako loni odehrál v Petrovicích u Třebíče. V chlapské kategorii už byly karty celkem rozdány, ale dívčí kategorie se jevila ještě pekelně zajímavá. Počasí posledních dní přálo, tak hurá na víkend 27. - 28. srpna na Třebíčsko.
Teprve podruhé v naší historii, jsme na víkendové boje neodjížděli v sobotu ráno, jak jsme zvyklí, ale už předchozí den. Tentokráte jsme dostali nabídku z Petrovic, abychom si přijeli s holkama tamní dráhu nanečisto vyzkoušet. Nejprve se mě příliš nechtělo v pátek vyrážet, ale po domluvě s ostatními, jsme opravdu v poledne pátečního dne na cestu z Chrášťan vyrazili. Cestou nás provázel nejteplejší den v roce (36°C), propocené sedačky, fronty v Praze a hlučný střední tlumič výfuku, který se poroučí do věčných lovišť kovošrotu.
Každopádně povedlo se a v domluvených 16 hodin jsme byli na místě. Hřiště a časomíra už byla připravena, tak jsme na nic nečekali a vybalili si věci na trenink. Bohužel brzy už mi bylo jasné, že celá páteční cesta bude asi zbytečná. Chtěli jsme především vyzkoušet, jak rychle poslat vodu dopředu, aby to proudařky dokázaly na této trati uběhnout. Stopku tomuto plánu vystavil, prudký protivítr, který se přibližně hodinku před naším příjezdem začal prohánět nad drahou. No nic, museli jsme se smířit s faktem, že naběhané časy treninku nebudou úplně korespondovat s budoucím sobotním závodem. Po třech pokusech jsem byl spokojený a taky smířený s tím, že nic lepšího už nevymyslím, a tak jsme nářadí uklidili a zajeli si nakoupit do třebíčského Intersparu něco na večer a sobotní snídani. Večer jsme ještě chvíli poseděli s petrovskými v hospodě, ale před půlnocí už většina osazenstva spala.
Ráno nás přivítala opět jasná obloha, zpěv Michala Davida z reproduktorů nad stadionem a za nedlouho už i první přijíždějící družstva. Naši kluci vyjížděli klasicky v sobotu ráno i s plánovanou zastávkou v Jihlavě na KFC a neplánovaným zdžením při průjezdu poutí v jedné z nedalekých vesnic, přijeli v rozumných 10 hodin.
O jedenácté závod začal a hned v úvodu bylo vidět, že včerejší vítr ještě stále zlobí. Nebylo tomu však na dlouho a tento hasičský „škodič“ se otočil a začal se opírat běžcům přímo do zad. Brzy začaly vystrkovat drápky první 16kové týmy. Korunu všemu ale daly až Lavičky, které si letošní jasné vítězství v Extralize okořenily ještě novým rekordem 16:20 a smazaly tím nevcehelský čas z Plumlova.
Závod nakonec přinesl hned 10 šestnáckových časů. Naši kluci, předvedli pohledný útok s vypůjčeným proudem z Bašnice. Náš Sojda si na pravém terči vybral hodně slabou chvilku a s dvousekundovým prostřikem si hoši zapsali čas až 17:60 ačkoliv první byl sražen nalevo ve vysněných 16:99.
Nyní už ale pomalu přicházelo to, na co se všichni těšili. Tedy boj v ženské kategorii. Bodová matematika byla jasná a tak z našeho pohledu, do té doby z 3tího místa, jsme minimálně museli být v soutěži o jedno místo před Radíkovem a ještě v lepším případě se dalo atakovat i první celkové místo tím, že bychom byli o 2 místa před Nevcehlí.
Věděl jsem, že obě naše konkurentky v boji o bednu mají skvělé proudařky a že dokážou na petrovické trati kolem 14:70 sedět s vodou na proudech. Proto jsme museli i my podřídit taktiku tomuto času. Jelikož naše stařičká mašina na tom není kondičně tak dobře jako našich konkurentek, počítali jsme už před útokem, že musíme minimálně půlsekundu nadělit ostatním týmům na vodě z mašiny, aby měly časově naše proudařky podobnou časovou možnost sestříknout jako ostatní. Tedy jít kolem 8,1 aby tam byl výstřik na těch očekávaných 14:60. Vše ale bylo pouze teoreticky, navíc umocněno nevydařeným tréninkem z předchozího dne.
Kategorii holek zahájily Výčapandy a jejich letošní druhou 16kou ukázaly, že budou mít po právu možnost účastnit se jako celkově 5. tým letošní EX vyhlášení v Nevcehli. Gratulace!
Hned po nich se už chystaly nevcehlandy, které v posledních týdnech byly na této dráze kvůli častým tréninkům jako doma. Holky rozběhly svůj pokus pěkně, tentokrát se strojnice s jejich mašinou příliš nemazala a z mých celkem přesně odhadnutých výstřiků kolem 14:60 dokázaly holky na proudech přetavit před tímto závodem jen těžko uvěřitelný čas 15:56! Celý stadion byl jako u vytržení. Téměř 6 desetin sekundy z posledního rekordu bylo rázem pryč. Skvělý výkon, skvělý čas, obrovská gratulace. Jedinou vadou na kráse snad pro nové rekordmanky může být, že si nemohly tento čas vybojovat ve svém typickém složení, ale musely kvůli zranění jejich Katky šáhnout do řad týmu Petrovic Q pro zkušenou Šutu, a tím donutit Petrovický tým běžet na své domácí soutěži mimo bodování.
Myslím, že v nezáviděníhodné situaci hned po oslavách nového rekordu nastupovaly na start naše holky. Sám jsem sledoval jejich pokus od terčů a věřil podle svých propočtů, že by úplně pozadu za nevcehelským časem zůstat nemusely. Po výstřelu vše probíhalo, tak jak mělo, voda dokonce těsně pod 8, rozdělovač jedenáct, výstřiky trochu rozjeté, Lenka dokonce nějakých 14:4, Bára něco málo pod 15 a na jejich poměry pěkné sestřiky za 15:75 obě stejně.
Podobně jako předchozí útok i tento dostal stadion i jeho účastnice do nemalé euforie. Aby taky ne, když si naše holky dokázaly tímto pokusem umáznout svůj dosavadní nejlepší výkon hned o téměř 0,7 sekundy!!! Sám jsem byl taky spokojený, už jen kvůli tomu, že aby holky dosáhly s naší technikou takového výsledku, musely být prostě téměř všude podstatně rychleji než jejich konkurentky.
Nyní už se čekalo jen, co předvedou holky z Radíkova a už se obecně vtipkovalo, že tam uvidíme další 15ku. Jak se předpovídalo tak se i stalo. Podobně jako u Nevcehle pomalejší voda z mašiny podpořená skvělým strojem a pěknými sestřiky znamenal tentokrát čas 15:81. Opravdu něco nevídaného. Jak jsme pak vtipkovali z radíkovandama „Dát 15:81 a být třetí, to naštve.“ 
Po prvních třech pokusech bylo doslova vymalováno a zbytek útoků žen už probíhal na klidnější vlně 17kových, 18kových a horších časů. Kdo ještě mohl trochu oživit adrenalin na stadionu, byly holky z Vitiněvsi, ale už když jsem viděl, že si berou na základnu cizí silnější mašinu, bylo mi jasné, že to dobře nedopadne. Sami z osobních zkušeností víme, že z těchto výměn pak pramení různé chyby a stejné to bylo i v jejich případě. Chyba na koši ještě takový problém nebyl, ale následné nalití společně s přisávajícím vzduchem někde na savicích znamenala až čas přes 18 a bez bodu. I tak ale celkově pěkné 4. místo v Extralize 2011 a myslím si že spokojenost.
Dále už bodovaly jen Sychotín (opět za 17:3), premiérově Severky za 17:6 a Olší.
Tím bylo rozhodnuto i o celkovém pořadí v Extralize, které bylo totožné s dnešními stupni vítězů. Tedy první Nevcehle, druhé Chrášťany a třetí Radíkov. Brzy na nástupu se tak holky i na stupně postavily. V chlapské kategorii dnešní závod stejně jako celkovou sezonu vyhráli kluci z Laviček, druhé místo patřilo současně Petrovicím B a Hlubokému, kteří měli totožné časy dokonce na obou terčích. V celkovém pořadí zvítězily Lavičky druhé Nevcehle a třetí Petrovice B.
Pak už mohlo propuknout veselí a oslavy do dlouhých nočních hodin. Škoda jen, že se přihnal slejvák, který obtěžoval všechny až do pozdního večera. Ráno jsme se vzbudili opět do slunečného rána. Zaběhli jsme si ještě dopoledne závod na 2B, který pro všechny zůstavající týmy připravili místní pořadatelé. Ani přesně ještě nyní nevím, jak jsme dopadli. Kluci snad někde kolem pěkného 5 místa, holky myslím 4 té, Míša na koši měla trošičku problém s motorikou po předchozím večeru 
ale slíbila, že to už bylo naposled
Nečekali jsme ani do konce, takže kolem jedné jsme vyrazili na letošní poslední cestu domů z víkendové ex soutěže. Jelo se fajn a v 5 už byli všichni doma a mohli odpočívat.
Příští týden nás čeká opět Vysočina, kdy jedeme na noční soutěž do Telče. Takže nám držte plalce, ať se zadaří alespoň lépe než loni.
Bez svolení jsem si ráčil půjčit fotky od Jandáka, tak snad nevadí
Vašek !!@@!!
Zavřít článek
